Spolubydlící...

To byla zase noc! S obavami šmátrá po hodinkách. Do řiti!! Před půl hodinou měla být v práci. Kde je ten podělanej telefon?! Nevzpomíná si, kdy ho viděla naposled. No, alespoň, že se tentokrát probudila doma. Vypotácí se z postele, dobře známého zamotání hlavy si už nevšímá. Alkohol v krvi je stále přítomen. Otázkou spíš je, kdy nebyl..? Polonahá, bosky dohopsá do koupelny, po cestě stále pátrajic po mobilu.

,,Tome! Tomášku!" zapěje ve snaze dostat svůj ochraptělý hlas pod kontrolu.

Zkusí to ještě několikrát než se konečně ve dveřích koupelny objevi rozespalý obličej.

,,Neviděl jsi můj telefon?"

,,Ne a pravděpodobně ho už ani ty neuvidíš! Snažil jsem se ti celou noc dovolat poté, cos' mě poprosila o odvoz a já jezdil jak čůrák po tvých oblíbených barech, abych tě našel, ale byl vypnutý - a stále je!"

,,Kurva! Tomášku, promiň, vzdyť víš, jaký to v Tex Mexu bývá.. Zapomeneš na hodiny raz dva!"

,,Vím, ale ty nezapomínáš na hodiny pouze v Tex Mexu, můžeš mi, kurva, říct, jak se chceš dostat do práce včas? Já celou noc pracoval, nezavřel jsem oko posledních 48 hodin, to tě tam mám zase vézt? Navíc neskutečně potřebuješ sprchu. Smrdíš, jak stádo bezdomáčů."

,,No vždyť se právě na ní chystám. Myslela jsem, že bys mi mohl umýt záda..."

......

,,Sorry za zpoždění, vše ok?"

,,Víceménně. Šéfík je nasranej, ale máš kliku, že jsi jediná, kdo tu mluví anglicky, jinak už by ti to asi už neprošlo. Navíc jsi nezvedala telefon."

,,No jo, mám pocit, že byl opět propitej, bohužel si toho moc nepamatuju. Nicménně Tom se sem chystá s novým, už jsem si ho vybrala dřív, takže byla jen otázka času, kdy se naskytne příležitost ho dostat."

,,Ty jsi fakt mrcha! Já ho nechápu! Pořád jsi mu ještě nedala?"

,,Ne a ani nehodlám, je to můj spolubydlící!"

...

,, Máme tu zásilku pro Danu Novotnou"

,, Danóóóó!!"

,, Jéžiš, díky!"

,, Co to je?"

,, Ále, novej telefon.. Co to sakra.... Hej! Zavolejte toho poslíčka zpátky!"

,, Co se děje?"

,, Já jsem chtěla světle modrej a tenhle je posraně růžovej! Strčte si to zpátky do... toho svýho baťohu a panu Adamcovi dejte vědět, že já nejsem žádná čůza, co používá podělanou růžovou!"

....

,, Zásilka pro Danu Novotnou"

,, Pro tu krávu? Co jí chcete?"

,, Soukromá záležitost. Musí si to převzít osobně."

,, Tak vydržte. Kájo, zavolej naší výsost, stejně určitě sedí vzadu a čudí!"

...

,, Tak co? Máš modrej?"

,, No jo a k tomu paušál na jeho jméno. Taky píše, že v lednici mám tři lahve šampaňskýho a že cosi uvařil. Evidentně mě chce mít dnes doma."

,, Co budeš dělat?"

,, No co, asi ho nechám aby mi umyl záda."

Ráno...

Je půl 8 ráno. Na telefonu vyhrává píseň z poslední Eurovision. Mám přesně dvě hodiny a patnáct minut na připravu do práce. Pak musím vyrazit, je pondělí a dopoledne bývá velký provoz. Pospíchám do koupelny, než mi tam vleze táta. Nutně potřebuju sprchu po neskutečně horké noci a hlavně tom protivném, neustále se opakujícím snu. Zase tam stál. V dálce. Lehce obestřený mlhou. Jen stál a zíral, s podivným úšklebkem ve tváři, jakoby chtěl říct: ,,Tomuhle ty říkáš život?" A já přesně vím, co má na mysli. Ta donekonečna se opakující mizérie. Ten stereotyp. To vědomí, že...

Slyším vrznutí dveří od koupelny, typické ranní chrchlání otce a vím, že opět přijdu pozdě. Jdu si vymačkat pár pomerančů. Musím nějak zabít tu obvyklou tátovu půlhodinku. Má mysl nechtěně zabloudí zpět ke snu. Copak i ve spánku mi musí být připomínáno, že žiju osaměle, že nikdy nebudu mít děti a že nejspíš není šance to změnit?

Konečně je koupelna volná. Už mi zbývá jen necelá hodina a půl. Dopřávám si příjemně vlažnou sprchu a alespoň na chvíli se mi z hlavy vytrácí veškeré problémy a obavy. Vydrhnu se dosucha ručníkem a tělo natřu hydratačním krémem. Očistím si pleť a vytrhám obočí. Přesně dvě minuty si pečlivě čistím zuby. Úprava vlasů mi trvá nejdéle. Zase budu muset ke kadeřníkovi, od poslední návštěvy uběhly již dva týdny. Nemůžu se rozhodnout, který parfém použít. Nakonec volím Adidas. Přeci jen jdu jenom do práce, ale na druhou stranu, co kdyby opět přišel? Ale ne, co by tam dělal a i kdyby, zase by si určitě přivedl tu svojí cuchtu.

Dnešní úprava zevnějšku byla opět díky otci lehce odbytá a stejně mi zbývá posledních pár minut. Rychle na sebe hodím uniformu a vyrážím.

Asi mi dnes přeje štěstí a do práce dorážím na poslední chvíli. Píchnu si minutu před půl jedenáctou. Ale to naštěstí stačí k vyhnutí se zbytečným kecům.

Potřebuji kafe. Když do hrnku dopadne poslední kapka, zvednu oči a ve dveřích stojí ON a žádá si stůl pro dva. Hajzl. Takže zase s tou svojí pipkou. Vím, že mi od začátku nic nesliboval. Ani po společně strávené noci. O to víc bolí, když ho s ní vidím. K mému překvapení se ale za jeho zády objeví neznámý  muž. Chci je posadit ke stolu s nejlepším výhledem na přístav, oni však rázně vrtí hlavou a žádají si ústraní. Co tohle má znamenat? Normálně si vždycky sedá k tomu nejlepšímu stolu, aby mohl vystavovat na odiv tu svou slepici a teď se chová, jak kdyby se za něco styděl, jako kdyby se snažil něco utajit. Vyhovím jeho žádosti a odcházím pro neperlivou vodu, kterou si objednali. Při návratu zpět je mi vše jasné. Už z dálky vidím, jak se ti dva drží za ruce a zamilovaně si hledí do očí. Je mi mdlo. oblévá mne pot a lomcuje mnou vztek. Tak takhle je to. Všechno mi to najednou dochází. Já byl pouze jeho testovací panák. Když přijdu k jejich stolu, omluvně se na mne podívá a říká: ,, Myslel jsem, že zrovna ty bys mohl pochopit, proč chceme zůstat skrytí."

Ano. Chápal jsem to všechno moc dobře. Konečně už jsem pochopil i ten sen. Ten v mlze nebyl on, ale já sám. Moje svědomí. Protože vím, že nadosmrti zůstanu sám, s neurotickým otcem a gay.